|
|
Trocha historie, nikoho nezabije, ale...ÚTOČNÝ NŮŽ “FS”Commandos byli vyzbrojeni a vystrojeni s ohledem na své speciální určení a důsledně se dbalo také na jejich psychologickou a morální přípravu. Výstroj byla směsí pěchotních, námořních nebo výsadkářských součástek. Patřily k ní také gumové čluny, nastavovací lana s roubíky apod. Vedle britských samopalů, kulometů Bren a amerických pistolí měli též nůž “FS”, nazvaný podle svých autorů - majora W.E. Fairbairna a kapitána E.A. Sykese. Součástí uniformy byly speciální vesty (zvané battle jerk in), ve kterých byla na nůž zvláštní kapsa.Jaká byla geneze této zajímavé zbraně? Podle vzpomínek J.W. Lathama přišli začátkem listopadu 1940 za jeho dědečkem Johnem Wilkinsonem-Lathamem (tehdejší hlavou společnosti Wilkinson Sword), zmínění pánové Fairbairn a Sykes, aby jej seznámili se svou představou útočného nože pro nově ustavené speciální jednotky. Wilkinson Sword Company je u nás známa především díky svým vynikajícím žiletkám. Málokdo však již ví, že mezi těmito žiletkami a dvěma zkříženými šavlemi na firemním znaku je hluboká souvislost. Společnost Wilkinson vyráběla chladné zbraně nejrůznějších typů již od roku 1772, kdy byla založena. Dodávala všechny typy pro pozemní, námořní a později i letecké vojenské síly, a jako výhradní dodavatel tak činí dodnes. Za druhé světové války vyráběla kromě žiletek, bodáků, útočných nožů ( a také několika pobočných zbraní ke slavnostním uniformám) dokonce také náboje apod. Ještě dnes tvoří značnou část výrobní náplně zbraně darovací, příležitostné, upomínkové a suvenýrové, stejně jako jistý počet běžných služebních zbraní.Oba důstojníci, kteří měli na starost výcvik commandos, vysvětlili J.W. Lathamovi svou představu, a během několika dní byl podle jejich požadavků vyroben prototyp. Po některých drobných úpravách byl pak nůž vyráběn (s nepodstatnými změnami) po celou válku. Svým tvarem připomínal stilet. Kovová rukojeť byla buď mosazná, anebo ze slitiny, vroubkovaná nebo kostičkovaná (aby dobře “seděla” v dlani i za deště. Z toho důvodu měla také výraznou hmotnost, což umožňovalo zároveň její použití jako vrhací zbraně. Čepel dlouhá 17,5 cm byla rovná, se hřbetem uprostřed a oboustranně broušená do špice (ostří prý byla nabroušená jako žiletky). Záštita byla asi 5cm dlouhá, v půdorysu jemně esovitě prohnutá a ze stejného materiálu jako rukojeť.Pochva byla kožená, s kovovým (mosazným nebo niklovým) nákončím; rukojeť byla přidržována koženými nebo elastickými poutky. Pochva se dala buď připevnit na opasek, anebo přišít za dva páry kožených poutek k oděvu. Jejímu tvaru věnovali návrháři vůbec obzvláštní pozornost; na snadné manipulaci s nožem mohl záviset život majitele... Commandos proto nůž nosili na nejrůznějších myslitelných místech - všitý porůznu v uniformě, připevněný na těle, v botě apod. Výroba se rychle rozběhla a firma Wilkinson byla záhy schopná plnit desetitisícové objednávky. Pochvy však byly z větší části vyráběny mimo mateřský závod, v továrně na kůži, a také určitá část nožů byla dodávána scheffieldskými firmami. (Právě zdejší exempláře byly reklamovány kvůli špatné kvalitě; válečná výroba se svým spěchem a přetíženými kapacitami zřejmě nedokázala dodávat bezvadné výrobky.) V této souvislosti je zajímavé, že ještě než byl k dispozici dostatečný počet nových nožů pro výcvik, dodala firma Wilkinson do výcvikového střediska commandos starší lovecké nože, které byly zrovna na skladě...Na čepeli nože “FS” byl vyražen firemní znak, nebyli by to však Britové, kdyby i tady nedocházelo k individuálním úpravám - na přání bylo možné mít na čepeli vyryto vlastní jméno, případně jinou odlišnost od standardního vzoru. Po dobu války bylo vyrobeno tohoto zajímavého nože na 250 000 kusů! Ačkoliv v zásadě existovala shoda ve tvaru, dva nebo tři existující vzory se lišily v detailech (materiál rukojeti, způsob jejího zdrsněn í, materiál a tvar pochvy, způsob jejího upevnění), a také, jak již bylo uvedeno, zarážející je rozdíl v kvalitě. Způsob zpracování čepele u Wilkinsonů (tvrzení, temperování, broušení, leštění) měl zaručovat vysokou kvalitu a potřebnou odolnost v boji muže proti muži. Je však otázkou, do jaké míry se zbraň skutečně v boji upotřebila. Commandos většinou spoléhali na moment překvapení a v takovém okamžiku likvidovali nepřítele střelbou z ručních palných zbraní. V případě neúspěchu (a těch bylo naneštěstí hodně - mrtvých, raněných a zajatých bylo mnohdy 70, 90 i 100%!), kdy jedinou vyhlídkou bylo zajetí, bylo na použití nože asi pozdě...Přesto se jedná o zajímavou zbraň, o jejíž proslulosti svědčí mimo jiné i to, že se s přestávkami vyrábí vlastně dodnes, a to nejenom jako suvenýrová a upomínková cetka (v nejrůznějším, často luxusním provedení, s rytými či leptanými nápisy), ale kupodivu také jako součást výzbroje dnešních britských commandos. Určitý počet je také dodáván holandské a norské armádě.
Výzbroj jednotek Royal Marine Corps
Pistole - Browning HP35 9 mm PARA Útočná puška - L1 A1, 7,62 mm M16A1, 5,56 mm L 42 A1, 7,62 mm SA 80 IW, 5,56 mm IMG SA 80 LSW, 5,56 mm Remington WS, 12 mm (brokovnice) Samopal - Sterling (Mk 3, L2 A3), 9 mm PARA Heckler a Koch MP 5 A2, 9 mm PARA Ingram M10, 9 mm PARA Kulomet - L7 A2, 7,62 mm Granát - L2, fosforový 80 Pancéřovka - LAW 80
Zde je náš |
|
© Copyright PRESSCONT®. All rights reserved!
Na adresu
CompanyWebmaster
se laskavě
obracejte s problémy při zobrazovaní našich stránek.
|
