|
|
|
JEDNOTKY
URČENÉ KE STŘEŽENÍ A OBRANĚ OPEVNĚNÍ Strážní
prapory a samostatné strážní roty Se zahájením budování objektů československého stálého opevnění vznikla nutnost střežit budované i již dokončené objekty těžkého i lehkého opevnění. Původní řešení této situace, kdy pěší pluky dislokované v místě budování opevnění vysílaly na staveniště malé strážní oddíly, se s vzrůstajícím počtem dokončovaných objektů ukázalo jako neudržitelné. Proto byly v pohraničí zřizovány od léta 1936 nové jednotky pěchoty, tzv. strážní prapory (případně samostatné strážní roty), které převzaly střežení výstavby opevnění. Prvními strážními prapory byly: strážní prapor č. II, zřízený v srpnu 1936 v Hrušově nad Odrou a strážní prapor č. III, zřízený v srpnu 1936 v Králíkách. Původně byly tyto útvary podřízeny ženijním skupinovým velitelstvím (ŽSV), v jejichž úseku konaly strážní službu, později pěším plukům, hraničářským praporům a případně nově zřizovaným hraničářským plukům. Strážní prapory tedy vznikaly postupně od roku 1936 až do září 1938, podle toho, jak postupovala výstavba opevnění v tom kterém úseku. Strážní prapor se skládal z velitelství a čtyř strážních rot, z nichž tři byly pěší a poslední - čtvrtá - byly organizována jako kulometná. S postupným dokončováním opevnění v jednotlivých úsecích byly strážní prapory i samostatné strážní roty včleňovány jako jednotlivé hraničářské prapory (popřípadě roty) do nově vznikajících hraničářských pluků. Od roku 1936 do září 1938 vzniklo v pohraničí postupně 30 strážních praporů a 2 samostatné strážní roty, z nichž bylo pět (I, II, III, V, XIV) postupně včleněno do hraničářských pluků, osm bylo podřízeno hraničářským plukům a bylo s nimi počítáno jako s budoucími prapory těchto útvarů (šlo o strážní prapory č. VI, VII, VIII, IX, XI, XII, L a LI). Sedm strážních praporů bylo podřízeno pěším plukům (XIII, XVII, XXII, XXIII, XXIV, XXIX, XXX), devět pak hraničářským praporům (XV, XVI, XVIII, XIX, XX, XXI, XXXIV, XXXVI, XXXVII). Strážní prapor č. X byl podřízen ŽSV č. XI a zároveň velitelství 6. divize. Samostatná strážní rota č. 1 byla vyčleněna jako 11. rota do hraničářského pluku č. 4 a samostatná strážní rota č.2 byla podřízena ŽSV č. VII.
V
říjnu 1938 se strážní prapory i samostatná strážní rota č. 2 stáhly
spolu s ostatními jednotkami Československé
armády do vnitrozemí. Dnem 15. listopadu 1938 byly stejně jako hraničářské
pluky zrušeny. „Pluky
ZLO“ - Zajištění lehkých opevnění Od dubna 1937 byly připravovány podmínky pro organizaci nového druhu pěších útvarů, kterými se měly stát „Pluky pro zajištění lehkých opevnění“. Jejich postupná výstavba byla hlavním štábem plánována od roku 1938. Pluky ZLO měly být vytvářeny péčí pěších pluků, dislokovaných v blízkosti opevněného pásma. V případě napadení střeženého úseku bylo úkolem pluků ZLO zajistit zbraně objektů minimální obsluhou a hájit pevnůstky až do příchodu posil, tvořených záložníky žijícími v nejbližším okolí linie LO. Posily byly vyzbrojeny a vystrojeny ve výzbrojních střediscích ležících přímo v opevněném pásmu. Záložníci z okolí mohli tak kdykoli, rychle a nepozorovaně posílit osádky objektů LO. Nevýhodou této formy mobilizace se ukázala nutnost improvizovaného výcviku části mužstva v obsluze moderních kulometů, neboť někteří starší záložníci nové kulomety vůbec neznali.
Během roku 1938 bylo vytvořeno
deset pluků zajištění lehkých opevnění: dva pro obranu na Plzeňsku, dva
pro pásmo objektů kolem Ohře, tři pro obranu severních a severovýchodních
Čech a další tři pro obranu severní Moravy. Hraničářské
pluky S postupným dokončováním jednotlivých úseků opevnění vznikla potřeba obsadit dohotovené objekty vojskem k jejich obraně. Na jaře 1937 byl zpracován definitivní návrh budoucí organizace hraničářských jednotek a jejich dislokace, který 20. května 1937 schválil president republiky. Od srpna 1937 tak začaly vznikat první pevnostní útvary - hraničářské pluky. První pevnostní jednotkou byl hraničářský pluk č.4 v prostoru Hlučína, který byl zřízen 15. srpna 1937. Postupně k němu přibyly 1. ledna 1938 hraničářský pluk č.6 na Králicku a hraničářský pluk č.19 v Orlických horách. V červenci 1938 vznikl v Bratislavě samostatný hraničářský prapor č.50 a konečně 1. srpna téhož roku byl vytvořen na Trutnovsku hraničářský pluk č.17 a ten samý den na Náchodsku hraničářský pluk č.18. Obsazení Rakouska Německem v březnu 1938 donutilo hlavní štáb vytvořit další, původně neplánované hraničářské pluky. Tak vznikl na Mikulovsku hraničářský pluk č.11 a na Znojemsku hraničářský pluk č.3. Na podzim 1938 obsazovaly tyto dva útvary lehká opevnění v pásmu 6. divize III. sboru. Na pozdější dobu bylo plánováno vytvoření dalších hraničářských pluků (např. hraničářského pluku č.5 v Bruntále), avšak k tomu již vzhledem k následným událostem po odstoupení pohraničí nedošlo. Hraničářský pluk se skládal z velitelství, pomocné roty, roty velkých kulometů proti letadlům (existovala u hraničářských pluků č.4, 18 a 19), obvykle tří až čtyř praporů (počty praporů se lišily podle počtu a velikosti objektů v jednotlivých úsecích pluku), náhradní roty a telegrafní čety. Hraničářský pluk č.4 a hraničářský prapor č.50 měly navíc zřízenu rotu doprovodných zbraní. Podle počtu tvrzí ve svěřeném úseku byly vytvářeny zvláštní útvary k jejich obsazení, číslované později jako prapory pluku. Hraničářský prapor byl tvořen štábem praporu, třemi až čtyřmi rotami, pomocnou četou s velitelským a hospodářským družstvem, telegrafní a ženijní četou. Roty praporu obsazovaly jednotlivé objekty těžkého, ale i lehkého opevnění svého úseku. Rotní úsek tvořilo 4 - 7 objektů TO. Osádka každého srubu se skládala přibližně z 16 - 35 mužů, v případě, že byl objekt vybaven otočnou kulometnou věží nebo minometem, se počet osádky zvětšoval o jejich obsluhu. Zcela odlišnou organizaci měly osádky dělostřeleckých tvrzí (tzv. zvláštní útvary). Tvrz byla tvořena velitelstvím a bojovými objekty. Veliteli tvrze podléhal jeho zástupce, který velel tvrzovému dělostřelectvu, dále ženijní důstojník, dopravní rotmistr, strojní rotmistr a telegrafní důstojník tvrze. Osádky tvrzových pěchotních srubů měly organizaci téměř stejnou jako izolované objekty. Dělostřelecké sruby nebo dělostřelecké otočné a výsuvné věže měly kromě velitele objektu ještě 1. důstojníka baterie, počtáře srubu nebo věže a výkonného rotmistra. Počty osádek jednotlivých tvrzí se značně lišily, což bylo při rozdílné velikosti podzemí, různém počtu objektů a v nich použitých zbraní pochopitelné. Činnost hraničářského pluku se skládala v míru ze tří složek: -
výcviku - služby v objektech - zdokonalování opevněného postavení Mírové počty osádek byly rozděleny na dva sledy, z nichž jeden konal službu v objektech a druhý v kasárnách absolvoval výcvik. Sledy se nejčastěji střídaly po týdnu a každý sled musel za mimořádné situace zvládnout obsluhu veškerých zbraní, přístrojů a spojovacích prostředků objektu. Osádka zároveň vykonávala kromě výcviku i střežení objektů, překážek a předpolí. Mužstvo k plukům přicházelo jednak od zrušených strážních praporů nebo dodáváno rámcováním praporů pěších pluků. Bylo označováno jako mužstvo „ZU“ (zvláštního určení - poukázat na přísný výběr a tzv. státní spolehlivost). Poddůstojníci i mužstvo budoucích hraničářských pluků prošli výcvikem kulometných rot, částečně výcvikem doprovodných zbraní, zákopnických a spojovacích čet. Každý budoucí hraničář musel být dobrým střelcem z lehkého kulometu, polovina mužstva byla vycvičena k obsluze kanónu, čtvrtina k obsluze minometu. Příprava důstojníků pro službu u hraničářských pluků probíhala v kursech (KPZÚ) na střelnici v Brdech, kde byl postaven zkušební pěchotní srub. Hraničářské pluky byly podřízeny příslušným sborovým velitelstvím. Jejich řídícím orgánem bylo ředitelství opevňovacích prací. v hlavním štábu.
V době podpisu potupného
mnichovského diktátu nebyla výstavba hraničářských pluků zdaleka dokončena.
Po odstoupení pohraničních území s většinou pevnostních objektů
ztratila existence hraničářských útvarů své opodstatnění. Hraničářské
pluky a hraničářský prapor č.50 byly zrušeny a jejich důstojníci,
rotmistři, poddůstojníci a mužstvo dnem 30. listopadu 1938 přemístěni k
jiným útvarům. Zde je náš |
|
© Copyright PRESSCONT®. All rights reserved!
Na adresu
CompanyWebmaster
se laskavě
obracejte s problémy při zobrazovaní našich stránek.
|
